Za zakladatele homeopatie je považován Dr. Samuel Hahnemann, který v roce 1795 vydal svoji první učebnici homeopatie. Od těch dob se rozšířila do celého světa. Jsou země, kde má bohatou tradici a patří k základní léčbě i k odbornému vzdělání (v Evropě hlavně Francie, Itálie, SRN, Rusko, Polsko), ve světe nejvíce jižní a východní Asie. U nás je tato tradice krátká a patříme k zemím, která se masovějšímu užívání homeopatie všemožně brání. Důvodů je několik: od chybějící tradice, pres loby některých farmaceutických firem až po zdánlivou nelogičnost některých účinků homeopatie (účinnost léku stoupá s jeho ředěním, užívají se mikro dávky látek a s maximálním účinkem, stejný lék v jednom ředění funkci povzbuzuje, ale v jiném tlumí, působí i u zastaralých potíží a tam kde jiné léky selhávají). Tato nelogičnost je pouze zdánlivá a k jejímu pochopení je třeba přečíst mnoho odborné literatury. Přes výše uvedené se podařilo i u nás zavést základní i doškolovací vyučování pro lékaře a lékárníky, probíhají odborné semináře se zahraničními školiteli.

Léčba se provádí na základe diagnostického pohovoru nebo měření a to buď vytestováním nejvhodnějšího monokomponentního léku (obsahuje pouze jednu účinnou látku) -zde bývá přece jen dost chyb (pohovory jsou velmi dlouhé, zpracování nejednotné, často chybí vhodný lék nebo jeho ředění). Proto se stále více uplatňují polykomponentní homeopatické speciality (léky, které mají více než jednu účinnou látku), to jsou již předem připravené směsi homeopatických léku, které se navzájem podporují a doplňují v účinku na některé onemocnění. Účinek je rychlý, pohovor stačí orientační, spolehlivost je vysoká. Vzhledem k bezpečnosti těchto léků (jsou bez vedlejších či nežádoucích účinků a kontraindikací) byl prodej těchto specialit povolen i bez receptu volně v lékárně a po krátké informaci je zvládne na běžné denní potíže i laik. Přesto doporučujeme poradu s lékařem-homeopatem.